Jak si vedl Cap 2 : recenze

5. dubna 2014 v 10:12 |  Novinky
Kapitán Amerika to na filmovém plátně nikdy neměl jednoduché. A ne, nutně tím nemyslím zrůdnou jugoslávskou adaptaci z devadesátých let, která chvílemi připomíná lechtivý film bez těch nejdůležitějších scén. Jeho tři roky starý nástup byl pulpovým chlapeckým retrem, které hodně diváků zcela minulo, a v Avengers musel Kap "správňačit" vedle Tonyho Starka, který je přeci jen daleko vděčnější postavou. Hrdina hvězd a pruhů doteď zkrátka oslnil jen ty, kteří se zvládli sžít s jeho krystalicky čistými morálními hodnotami a staromilsky dobrodružným stylem. Troufám si ale tvrdit, že se to po jeho druhé sólovce razantně změní.


Návrat prvního Avengera je totiž těžkotonážní comicsovou peckou, která nejenže dostává všem trailerovým příslibům. Ona je ještě překonává - a proč to neříct rovnou - daří se jí sestřelit z oblohy i Whedonovu mocnou týmovku. Přitom ani tak nejde o měřítko nebo podobné parametry. Druhý Kapitán je zkrátka o něco vyšší filmařská liga a ukazuje, že Marvel zdaleka není na konci svých možností. Naopak se po mile rozdováděné fázi jedna konečně dostáváme k hutnější comicsové podívané, jejichž výroba zatím byla devizou okolních studií.

Nechápejte to samozřejmě tak, že by najednou zmizel humor a všichni se začali brát strašně vážně. Odlehčených momentů je pořád dost, jsou ale dávkovány tak šikovně, že nikdy nezkalí hlavní dramatické snahy. Pomrkává se prostě výrazně utlumeněji, ale o to přirozeněji, a tou správnou rovnováhou se tím pádem chlubí jak sporadické zmiňování ostatních Avengerů, tak narážky na Kapův patriotismus. Jeho vzletné projevy totiž vždycky končím uvědomělým popíchnutím, které spolehlivě zažene obracení očí v sloup.



Rovnováha dramatu a humoru je pro Kapitána vůbec klíčová. Avengers jsou především velkou zábavnou jízdou, mezi jejíž highlighty patří střety Thorova kladiva s Kapitánovým štítem nebo Hulkovým obličejem (nic proti nim, snili jsme o nich dlouho!) a to ostatní tak nějak přichází až ve druhé řadě. U Kapitána je to právě naopak a jde o první marvelovku, u níž se dá s klidem říct, že tlačí do popředí příběh a postavy. Kapovo střetnutí s tajuplným Zimním vojákem, které doprovází konspirační problémy v samotném SHIELDu, totiž opravdu funguje jako dlouho proklamovaný sedmdesátkový thriller, v němž fandové Třech dnů Kondora poznají hned několik přímých inspirací. Režírující bratři Russové pak do svého filmu vtěsnali i pár odkazů na počítačový rozjezd v osmdesátých letech (Válečné hry) nebo paranoiu britských špionážních kriminálek s Michaelem Cainem (Případ Ipcress), čímž dali dohromady vítaně rozmanitou podívanou, z níž ale výrazně trčí hlavně jedna věc - akce.




Málokdo tomu uvěří, dokud to neuvidí na vlastní oči, ale Kapitán slévá dohromady to nejlepší z Michaela Manna a Justina Lina. A především v prvních dvou třetinách filmu přináší obrovsky intenzivní akční scény, u kterých se budete muset hodně snažit, abyste našli viditelný počítačový trik. Russovi totiž vyrazili do ulic a bohatě se jim to vyplatilo, takže si budete užívat nečekaně realistické (a dokonale přehledné!) honičky, ve kterých se vystřílí kvanta nábojů. A stejně tak vás potěší ručně snímané bitky s parádní choreografií, které se neokoukají ani na třetí zhlédnutí (osobně otestováno). Kapitánům nový bojový styl, kterému vládne efektivní likvidace protivníků všemi dostupnými způsoby, by zkrátka měl nadchnout každého. A ačkoliv se na něj vztahují limity ratingu PG-13, kupodivu není nouze ani o lámání končetin a nějaký ten krvavý průstřel!

Výborná akce ale na výborný film pochopitelně nestačí. Je třeba podchytit také všechno ostatní, a i tady se Kapitánovi daří. Scénář sice překvapí především diváky, kteří nečetli comicsovou předlohu a příliš nepobíhali po filmových webech. Celé je vyprávění je nicméně velice kompaktní a ve mohutných 136 minutách se těžko hledá scéna, kterou by člověk z fleku vyhodil pryč. Za všech okolností se totiž budují postavy, které mají jasné motivace a nenajdete mezi nimi slabý článek, přičemž si to na plátně užívají jak nováčci (charismatický Redford, náležitě nadšený Mackie), tak staří známý, kteří dostávají tolik důležité charakterní rozměry.


O Nicku Furym (Samuel L. Jackson) toho sice nezjistíte zase tolik. Konečně se ale stane něčím víc, než jen vysvětlovací spojkou v cool kabátu, jejíž tajemství mají tajemství. Ta pravá síla filmu nicméně leží u Kapitána (Chris Evans) a Černé vdovy (Scarlett Johansson), jejichž párování dává daleko větší smysl, než se zprvu zdálo. Film jejich přísně kamarádský vztah vytěžuje s náramnou poctivostí, díky čemuž mezi nimi probíhá mnohem přirozenější vývoj, než kdyby je něco hnalo do postele. Vzájemnou důvěru si přitom budují postupně a navzájem ovlivňují svoje osobnosti, ultimátní správňák a ultimátní lhářka tak na začátku a na konci filmu nejsou úplně stejnými lidmi. Zatímco se on učí jejímu životu v šedém světě, kde trest přichází ještě před zločinem a nepřítele nepoznáte podle jiné uniformy, ona je inspirována k nalezení vlastní identity, kterou nikdy neměla a ni mít nemohla. Jejich dialogy jsou v podstatě stejně zajímavé jako granátový ping pong v ulicích Washingtonu. A ani tím vrstvení Kapitána Ameriky nekončí.

Jakkoliv se totiž do popředí tlačí další záchrana světa, Russové chtějí odvyprávět především jiný příběh. A tím je Kapitánovo hledání smysluplné budoucnosti, kterou mu sebralo 70 let v ledu. Málokdo si asi uvědomuje, že je Kap sirotek ze čtyřicátých let, jehož hlavní životní starostí bylo vyhrát Druhou světovou válku a posléze založit rodinu a trávit čas se svým nejlepším kamarádem. Nejdřív ale svého přítele ztratil, a pak mu hrdinná kamikaze vzala i to ostatní, není tedy divu, že se na začátku filmu nezdráhá přiznat, že moc neví, co dál. Jako Kapitán Amerika je sice věhlasný hrdina, kterého obdivuje většina Ameriky. Steve Rogers by ale lidi, které zná, spočítal na prstech, a vážně nepatří mezi samotáře, kterým by stačilo ke štěstí hodně lajků na Facebooku.


Ve chvíli, kdy se z titulního Zimního vojáka vyklube starý známý, se tedy Kapitán po vzoru Černé vdovy vydává na vlastní misi, která je pro něj tak důležitá, že by za ni položil život. Návrat podstatné části jeho minulosti je klíčovou osobní motivací, kvůli které řeší trable v SHIELDU právě on. A právě skrz nově nalezené odhodlání se může vrátit do pozice inspirativního symbolu, který Amerika kdysi ztratila a teď by ho (aniž to sama ví) vážně potřebovala zpátky. Jeho postoje a metody jsou přitom old-schoolově radikální a pro většinu jeho okolí tudíž prakticky nereálné. Právě tímhle jasným smýšlením ale Kapitán může dát rozřešení problémům, se kterými se momentálně potýká reálná Amerika a které z ní jen tak nezmizí.

Ano, přátelé, říká se tomu přesah a Russovi ho v nejameričtějším superhrdinovi prodávají s velkým lišáckým úsměvem. Zdůrazňují přitom nejopěvovanější národní vlastnost - vždycky se snažit být lepší -, která ale často ustupuje zaslepené touze po moci a kontrole a tak nějak upadá v zapomnění. Kdo jiný by jí měl mít na rozdávání než Kapitán Amerika? Ano, zní to trochu cheesy a kdekdo se tomu bude bránit. Film ale dramatickou, akční a humornou složkou naštěstí zaujme natolik, že o tomhle "detailu" možná ani nebudete přemýšlet. Ono drobné politické popíchnutí je nicméně zcela patrné. A vedle totálního převrácení marveláckého univerza naruby jde o nejmilejší nadstavbu, se kterou druhý Kapitán Amerika operuje.


Obojí se přitom týká třetího aktu, který vedle největších předností bohužel nabízí také největší problémy. Návratu prvního Avengera se sice podařilo vyhnout spoustě problémů superhrdinských filmů a vybuduje si vlastní tvář, která ho vzdálí od přívětivé rodinné podívané a udělá z něj řízný thrillerový spektákl. V závěrečné půlhodince ale musí Russovi přehodit výhybku a začít sekat epické záběry, kterými se z popcornové skoro-bourneovky přesouváme někam k Pomstě Sithů. Jistě, veškerá destrukce je blockbusterově lahodná, trikově velice silná a stále kolem ní funguje všechno, co se hodinu a půl budovalo. Když ale Falcon potřetí efektně uhýbá obřím dělům, prostě se nezbavíte pocitu, že byste ho raději vrátili na zem a nechali ho hláškovat s obřím samopalem.

Kapitán tak ve svojí blockbusterové tečce trochu zavrávorá. Při dalších zhlédnutích je ale tenhle přechod o něco hladší a pořád jde o prvotřídní velkofilmovou práci, takže nemá na výsledný dojem zas tak zásadní dopad. Pánům od Marvelu tedy přes veškerá menší zaškobrtnutí vychází další obří risk, protože vložili 170 milionů dolarů do nezkušených rukou a dostali vyladěný akční thriller, který dělá z jejich komerčně nejslabšího hrdiny hvězdu nejlepšího příspěvku do marveláckého filmového univerza. Ano, druhý Kapitán Amerika je přesným opakem nevýrazného a víceméně zbytečného druhého Thora a ukazuje talentované tvůrce a přísný studiový dohled ne ve střetu, ale v oboustranně výhodné souhře. Kéž by se comicsovému studiu takhle dařilo i do budoucna. Laťka je totiž nastavená zatraceně vysoko a druzí Avengers budou mít co dělat, aby ji ostudně nepodlezli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lokia Lokia | Web | 5. dubna 2014 v 23:29 | Reagovat

opravdu sis dala obrovskou práci s recenzí. mě sice dalo práci si to přečíst, ale stojí to za to. aspoň mi to táhne víc do kina, teď jen mít ten čas :'(

2 Kelsey | The-WalkingDead Kelsey | The-WalkingDead | Web | 6. dubna 2014 v 16:27 | Reagovat

Ahoj, bližší kontakt na ni nemám ale má v menu email a ask, tak to můžeš zkusit :)

3 destinygraphic destinygraphic | 6. dubna 2014 v 17:10 | Reagovat

stačí ta z RG ;) mám len jednu takže je to to isté tá čo je tu aj tú čo mam na RG

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama